Petra Dvořáková na sebe poprvé upozornila knihou rozhovorů Proměněné sny (2006), za kterou získala ocenění Magnesia Litera. Následovala biografická kniha Já jsem hlad (2009), poté už se autorka víceméně vrhla na fikci.

Mohlo by se zdát, že se svými 184 stranami budou Vrány nějakou odpočinkovou četbou, zdání však klame. Děj má dvě vypravěčky – dceru a matku – a už od začátku vás nutně praští do očí, jak moc odlišný pohled na svět a dění kolem sebe mohou mít dvě ženy, které by spolu ideálně měly mít snad ten nejtěsnější a nejvřelejší vztah. Opak je bohužel pravdou, a tak spolu s Bárou (dcerou) při četbě zažíváte nepochopení, odstrkování, vnitřní bolest, ale také denní snění.

Všechny postavy knihy i jejich jednání jsou velmi realisticky vykreslené, děj se plynule odvíjí a postupně si vás víc a víc podmaní. Zaručuji vám, že na konci vás z toho i zamrazí. Vypravování navíc skvěle podtrhují výborné ilustrace Terezy Basařové a také symbolika obyčejného a jen zlehka načrtnutého příběhu vran, které můžete vidět z okna a které vám také do okna samy mohou nahlédnout.

Vrány jsou minimalistická novela, která při veškeré skromnosti slov vypráví dojemný příběh docela nevinné duše plné přání. Ostatně o tom, že je to vážně kniha, která stojí za přečtení, svědčí i fakt, že sotva tři měsíce po vydání už na knižní trh míří dotisk knihy.

DVOŘÁKOVÁ, Petra. Vrány. První vydání. Brno: Host, 2020. 182 stran. ISBN 978-80-275-0144-1