Bohatě iluminovaný gotický rukopis astrologických a věšteckých výkladů Codex vindobonensis 2652 patří k nejstarší německé veršované prognostické literatuře. Použití gotického písma a textových odkazů, které poukazují na Rýn, Mohuč a Cáchy, rukopis geograficky řadí do střední oblasti západního Německa. Vytvořen byl ve 14. století jako zakázková práce v německém Limburgu. Prorocké knihy tohoto charakteru sloužily k předpovědím počasí, nemocí, politického vývoje i každodenních problémů. Do dnešních dní se jich dochoval jen zlomek – ve své době byly zakazovány a páleny (čarodějnictví).

Specifický význam kodexu spočívá v celkem 1 296 (36×36) dvojverších, která polemizují mezi nezpochybnitelnou důvěrou v platnost předpovědí a skeptickým přístupem k vyjádření onoho prognostického umění. Odpovědi se tak pohybují mezi oblastí seriózní víry na straně jedné a nadsázkou a ironií na straně druhé. Podobně protichůdný postoj dodnes tak dovedně jako zde neodráží žádné jiné srovnatelné dílo.

Manuskript byl v roce 1806 kvůli obavám, aby nepadl do rukou Francouzů, převezen ze zámku Ambras do Vídně. V roce 1936 byl zařazen do rukopisné sbírky rakouské národní knihovny, kde je uložen dodnes.

Severočeská vědecká knihovna vlastní faksimile kodexu, vydané v roce 1972. Jedná se o barevnou reprodukci původního dokumentu v plné velikosti a se všemi jeho specifiky.

text Jana Bednářová, plakát Václav Školoud