Povídka ze soutěže „Bájná knihovna“, která proběhla pod hlavičkou Knihovny Ústeckého kraje v roce 2023. Tématem soutěže byly bájné bytosti a strašidla Ústeckého kraje. Úkolem bylo napsat krátkou povídku, ve které se objeví nějaká bájná bytost nebo strašidlo. Tři nejlepší povídky byly otištěny v publikaci Bájná knihovna, kterou knihovna vydala na podzim 2023.

Byl krásný den, když jsem si poprvé uvědomila, že je stále se mnou…

Dala jsem mu jméno Akim. Možná proto, že ho tak nazval můj syn, a možná proto, že to bylo jméno slepeckého psa mého přítele.

Akim je bájná bytost, kterou nikdo jiný nikdy neviděl. Velmi ráda vám ho popíši:

Má milou tvář, a přece je někdy krutá. Má krásné dlouhé vlnité vlasy, ale někdy velmi neupravené. Má krásné modré oči plné něhy, a přesto jsou tak často temné a zlé.

Povahu má mírnou, roztomilou, veselou, je plný lásky, a přesto je často vzteklý až ohnivý.

Dnes má Akim narozeniny, bylo by neslušné si na něj nevzpomenout. Není z tohoto světa, a tak nemusí řešit peníze. Vůbec neví, k čemu jsou. Kdybych mu koupila dárek, např. zimní kombinézu, nevěděl by, že jsem na ni dlouho a tvrdě pracovala. A navíc, jemu není nikdy zima ani teplo, nemá hlad ani žízeň. Nepotřebuje hračky, drogerii, bydlení, auto, vzdělání. On vůbec neví, co to je a k čemu je tohle všechno dobré.

Mám nápad! Zkusím ho pohladit, obejmout, dát mu pusu. Řeknu mu, že jsem ráda, že ho mám, že se mi líbí. Že bych byla smutná, kdybych ho už nikdy nemohla vidět. Řeknu mu, že ho mám ráda. Ne, řeknu mu, že ho miluji!

Anebo ne, co když potom zmizí a už se mnou nebude? Co když odejde z tohoto města a neřekne mi kam? Co když chce, aby ho viděl zas někdo jiný? Je přece se mnou již tak dlouho. A ty moje nálady. Chudák. Měl by dostat to nejvyšší ocenění. Za trpělivost, vytrvalost, vlídnost, tichost, chápavé srdce, snahu, lásku, věrnost, pokoru…

Ale co pro něj já mohu v tento jeho slavnostní den udělat? A kolik mu vlastně je? Je nesmrtelný?

Zeptám se ho, co by chtěl. Ne, to už potom není překvapení. Jsem tak rozladěná, nevím, čím ho potěšit…

Už vím! Půjdeme na procházku. Akim je se mnou nejraději v Bertině údolí. Je tam takový klid. Můžeme tam s sebou vzít i našeho pejska. A ta studánka, skvělé osvěžení. Posloucháme ptáčky, jdeme podél říčky a těšíme se na přírodní vodopád. Naším dalším zastavením je Labe. Jdeme nakrmit kačenky a labutě.

Vyhneme se všem budovám, v nichž se pracuje a vyřizuje. Vyhneme se všem budovám, kde se nabízí cokoliv k prodeji. Vyhneme se veškeré dopravě. Vyhneme se bezdomovcům, anebo ne?

Natrháme si kytičky, jahůdky, hříbky a už se těšíme, až přijdeme domů.

Protože doma na nás čekají ti nejdražší, kteří nás potřebují a milují.

Už také vím, čím ještě Akima k dnešním narozeninám potěším! Opravdu ho pohladím, obejmu a dám mu pusu. A řeknu mu, že ho miluji. Ať má můj dlouholetý přítel v tento pro něj slavnostní den příležitost se rozhodnout. Jestliže mu bude vadit moje náklonnost a odejde z našeho města, budu mu to přát. Protože pak ho asi již nepotřebuji. Možná ho potřebujete vy?