Petr Ginz, princ se žlutou hvězdou
„Lidé chodí s otevřenýma očima a nevidí. Lidé se neumějí dívat a učit se.“ (Petr Ginz, Vedem, Terezín 1943)
Syn významného esperantisty Oty Ginze Petr Ginz, chlapec částečně židovského původu a tragického osudu, se narodil 1. února 1928 v Praze. Byl velmi nadaný, již od raného dětství se zajímal o literaturu a jazyky (od narození mluvil nejen česky, ale i esperantsky), historii, malířství, zeměpis, filozofii, sociologii, ale i o technické obory. V době německé okupace, ve věku dvanácti až třinácti let, napsal ve stylu Julesa Verna román Návštěva z pravěku a sám ho ilustroval. V letech 1941–1942 si vedl deník. Ten byl později vydán jeho sestrou Chavou Pressburger (roz. Evou Ginzovou) jako Deník mého bratra. V říjnu 1942 byl Petr Ginz internován v terezínském ghettu, kde založil, redigoval a každý pátek po celé dva roky vydával dětský časopis Vedem. Na podzim 1944 byl Petr po nemoci transportem poslán do Ovětimi-Březinky a podle očitého svědectví byl na osvětimské rampě přidělen ke skupině určené do plynových komor. Zemřel v Osvětimi dne 28. 9. 1944 v pouhých šestnácti letech.
Ginzova Verneova Návštěva z pravěku
Již z předmluvy je patrno, že pro napsání knihy Návštěva z pravěku Petra Ginze inspiroval jeho nejoblíbenější autor Jules Verne. Petr velmi zdařile napodobil spisovatelův jazyk a styl a příběh čtenářům předložil jako Verneův doposud ztracený rukopis: „Mé dlouholeté studium Verneových spisů a všeho, co se týká proslulého tohoto spisovatele, vedlo k cíli naprosto neočekávanému: V bedně starého papíru, již jsem sebral na půdě v domě, který do své smrti obýval Jules Verne, jsem našel rukopis díla, dosud úplně neznámého.“ (s. 11)
Dobrodružství s napínavou zápletkou a šťastným koncem zaujme hlavně bohatou fantazií a velkou slovní zásobou. – „Tyto zapadly v půdu pralesa a mizely. Před očima cestovatelů ubíhal temný prales a jen hvězdy a měsíc osvětlovaly chabě jeho snovou nádheru. Občas zasvitly z houští oči levhartí a skřek vyplašeného papouška protrhl ticho pralesa. Jednotvárný klapot měl v sobě něco uspávacího a v člověku probouzely se jinak neobvyklé myšlenky, když pohlížel na ten dálný vesmír vzdálený statisíce mil a Zemi, ponořenou ve tmu. Nad hlavou putovaly miliony světů směrem, určeným Stvořitelem, a nekonečný vesmír působil tu na diváka úchvatným dojmem, když patřil naň z hlubin pralesa.“ (s. 77–78)
Z některých částí ovšem čtenáře doslova zamrazí. Zvlášť s přihlédnutím k Petrovu tragickému osudu. Je až neskutečné, že dvanácti až třináctiletý chlapec v nich dokázal plně vystihnout ideologii fašismu. – „(Guvernér Winje): ‚Moje kniha, které jsem dal titul Můj cíl, vyjde zanedlouho v Belgii. Vysvětluji v ní, že Pánbůh stvořil vyšší rasu lidí, hlavně těch, kteří mají světlé vlasy a modré oči, a nižší rasy lidí, kteří mají jinou barvu pleti, tmavší anebo úplně tmavou pleť a tmavé oči a vlasy. Ti jsou podřadní a jsou stvořeni k tomu, aby sloužili bělochům a byli jejich otroky. Když už nemohou sloužit, je zapotřebí je zničit. Na jejich likvidování máme už své prostředky…‘“ (s. 103)
Petr Ginz v knize, ve filmu i ve vesmíru
V lednu 2003 letěl do vesmíru na palubě amerického raketoplánu Columbia první izraelský kosmonaut Ilan Ramon, který sebou do kosmu vzal kopii Petrovy kresby Měsíční krajina z roku 1942. Raketoplán při zpáteční cestě na Zemi shořel v atmosféře (tragédie se odehrála v den Petrových narozenin).
V roce 2011 natočili američtí dokumentaristé Sandra Dickson a Churchill Roberts film Poslední let Petra Ginze. Evropská premiéra proběhla 21. 3. 2012 v rámci akce „Lucerna proti rasismu“. Film byl promítán i v českých kinech.
Postava Petra Ginze se objevila i v románu Osvětimská knihovnice (2013) španělského spisovatele Antonia G. Iturbeho.
V roce 2014 vyšla první monografie o Petru Ginzovi. Autorem publikace s názvem Princ se žlutou hvězdou je český pedagog a spisovatel František Tichý, vzpomínkami přispěla Petrova sestra Chava Pressburger (Eva Ginzová).
V roce 2018 opět vylétla reprodukce kresby Měsíční krajina do vesmíru. Tentokrát na Mezinárodní kosmickou stanici díky astronautovi Andrewu Feustelovi v Expedici 55.
Knihy si lze vypůjčit:
FRANĚK, Jiří. Ota Ginz: od Petra Ginze a raketoplánu Columbia až k Šolochovovi. Praha: Sdružení bývalých vězňů koncentračního tábora Schwarzheide, 2006. 70 s. ISBN 80-239-7424-6.
GINZ, Petr. Návštěva z pravěku: román s ilustracemi Petra Ginze. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2007. 155 s. ISBN 978-80-86911-14-4.
ITURBE, Antonio G. Osvětimská knihovnice. Praha: Akropolis, 2013. 450 s. ISBN 978-80-7470-031-6.
PRESSBURGER, Chava. Deník mého bratra: zápisky Petra Ginze z let 1941–1942. Praha: Trigon, 2004. 128 s. ISBN 80-86159-54-X.
TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. Semily: GEUM a Gymnázium Přírodní škola, 2014. 378 s. ISBN 978-80-87969-05-2.
Zdroje životopisu Petra Ginze:
Databáze regionálních osobností SVKUL
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Petr Ginz [online]. c2018 [cit. 2018-04-27]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Ginz
Jana Bednářová