Celý podzim bylo možné v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem hlasovat v anketě Knihovník roku. Vítězkou napínavého klání se nakonec stala Denisa Bíbová. Jak ona vidí dnešní svět knih? A mají knihovníci sami čas číst?
Co si představujete pod pojmem knihovník?
Knihovník by měl být především komunikativní, milý a ochotný vždy poradit. Snažit se v knihovně vytvořit příjemnou atmosféru, kam se bude náš uživatel rád vracet. Vracet se pro knihu, radu, nebo jen za odpočinkem.
Jak dlouho už v knihovně pracujete, případně na jakých pozicích?
Do knihovny jsem nastoupila v roce 2011. Takže to bude 8 let, co zde působím. Od samého začátku pracuji v lidové části, která plní funkci městské knihovny. Občas si zahrávám s myšlenkou, jaké by to bylo třeba v oddělení, kde se nakupují a zpracovávají novinky. Pak si ale uvědomím, že by mi chyběli moji čtenáři a jsem šťastná tam, kde jsem, v Lidové půjčovně.
Změnila se vaše práce za tu dobu?
Pokud myslíte v naší knihovně, tak v posledních letech došlo k mnoha změnám. Počínaje obnovou interiéru i exteriéru. Knihovna se modernizuje, stává se z ní centrum především kulturní a vzdělávací. Snažíme se vymýšlet různé akce jak pro dospělé, tak i pro děti. Od poloviny ledna otevíráme klub pro seniory, což je pro mne osobně opravdu veliký odskok od knihovnictví.
Má zaměstnanec knihovny čas i chuť ještě něco číst?
To je tedy otázka! Chuť na čtení mám stále a někdy si připadám jako „hamoun“. Denně mi prochází rukama spousta lákadel, kterým neumím odolat. Jsem fanoušek fantasy, dystopických románů a detektivek. Bohužel s časem je to horší a často vrátím knihu, kterou jsem ani nestihla přečíst.
Udržujete si přehled o současné literatuře?
Jako knihovnice musím a snažím se neustále vzdělávat prostřednictvím různých seminářů, besed a workshopů. Každoročně také s velkou oblibou navštěvuji knižní festival SVĚT KNIHY v Praze. V loňském roce jsem poprvé zavítala na bohužel tak trochu opomíjený, méně známý festival Humbookfest, který je především pro fanoušky Young adult literatury. Občas brouzdám po internetu, asi nejraději využívám stránky Databáze knih.
Ptají se vás lidé i na doporučení, co si půjčit?
Ano, pravdou je, že mnozí čtenáři nemají představu o tom, co si půjčit a chtějí od nás různá doporučení. Je těžké odhadnout čtenáře, se kterým jsem poprvé v kontaktu a trefit se přesně do jeho vkusu. Pak nastupuje můj takzvaný výslech FBI… jaký žánr, kolik krve, jak to má dopadnout, hubenou či tlustou knihu, český autor? U mnohých návštěvníků již ale vím, co jim sedí, a kterým titulem bych je mohla zaujmout. Oni někdy na oplátku doporučují knihy i mně.
Co právě čtete?
Přiznám se, že mám právě rozečteno několik knih. Mojí oblíbenou autorkou je Tana French, od které zrovna čtu její poslední detektivku s názvem Vetřelec. Jsem také na začátku s knihou Všichni ptáci na nebi od Charlie Jane Andersové a delší dobu se peru se Sněhulákem od Jo Nesboa.
Máte nějaké čtenářské tipy na letošní rok?
Z těch starších titulů doporučuji Zlodějku knih od Markuse Zusaka. Od Bernarda Miniera jeho mrazivě děsivou sérii s komisařem Martinem Servazem. Z novějších knih třeba díla Patrika Hartla nebo román Hana od Aleny Mornštajnové.
Text: Jiří Škoda / Foto: Václav Školoud