Arnošť Herrmann (* 2. 5. 1932 – † 13. 3. 2020)

Ještě před 5 lety často, ale zcela nečekaně přicházel za mnou do ředitelny. Bylo to v době, kdy mu vycházely v Denících Bohemia soudničky a sloupek nazvaný Očima Arnošta Hermana. To se pak postavil za má záda a sledoval mne, jak otvírám na počítači bázi Anopress a prověřuji, které texty mu vyšly v Denících Bohemia. Jako pečlivý bibliograf chtěl mít přehled o všech regionálních mutacích, v nichž se jeho texty objevily. Pak jsme si chvíli povídali i o tom, jaké knihy se mu podařilo získat do sbírky, nebo naopak, co se mu podařilo prodat v antikvariátu.

V poslední době se už pomalu zbavoval některých seriálů, které sbíral řadu desetiletí. Jako bývalý junák a obdivovatel Jaroslava Foglara měl řadu čísel Rychlých šípů, později i řady Čtyřlístků, pokud mne paměť neklame. Bylo to v době, kdy už mu tolik zdraví nesloužilo a kdy už býval i zapomnětlivější. Do kanceláře přicházel se svou tradiční starodávnou aktovkou, kterou občas u mne zapomněl, ale vždy se pro ni vrátil dříve, než jsem si všiml, že leží osamoceně u nohy stolu. Tehdy jsme také vzpomínali na úspěšné akce, které u nás dříve uspořádal. Od roku 2004 do roku 2010 to byla každoročně aspoň jedna výstava nebo beseda. Hovořil na nich o válečném letci Otto Hanzlíčkovi, vzpomínal na regionální historičku Helenu Borskou či na Jaroslava Foglara, který krátce žil v Předlicích a s nímž se A. Herrmann znal osobně, i když ne z ústeckého předměstí.

Těšilo mne, že z desítky knih, které Arnošt Herrmann napsal pod pseudonymem Herman, poslední tři vydala naše knihovna společně se Severočeským klubem spisovatelů. Byly to „Dlouhé dny čekání“ v roce 2007, „Pět minut po rozsudku“ v roce  2008 a „Ze soudní síně“ v roce 2012. V květnu 2012 jsme v knihovně navíc uspořádali oslavu jeho osmdesátin a vím, že řada účastníků na ni stále vzpomíná. U doktora Herrmanna jsem obdivoval jeho neustálý zájem o vše, co se v knihovně děje. Z návštěv v mé kanceláři si vždy odnášel s sebou měsíční program. Do něho si poznamenával detaily o akcích, na které ho Iva Opravilová upozorňovala a které pak v článcích využíval. Představuji si, že v nebi nad námi Arnošt Herrmann dále sleduje, co se děje v knihovně, a všechny tam o tom informuje.                          

Aleš Brožek, emeritní ředitel SVKUL

Medailonek

Ústecký spisovatel a právník Arnošt Herrmann se narodil 2. května 1932 v Mladé Boleslavi. Po studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze působil jako advokát i soudce. Byl členem Obce spisovatelů a místopředsedou Severočeského klubu spisovatelů. Literárně debutoval novelou „Dům na pobřeží“, která v roce 1961 vycházela na pokračování v Průboji. S rukopisem „Vůně podzimního listí“ se v roce 1974 zúčastnil soutěže Severočeského nakladatelství a získal 3. cenu. Próza vyšla knižně pod názvem Muž na betonových schodech o dva roky později. Po ní následovaly knihy Velká bílá oblaka (1979), Krůpěj rosy (1982) a Žena v taláru (1983). K vlastním zážitkům z dětských a studentských let se autor vrátil ve vzpomínkových knihách Nad městem zářily hvězdy (2003) a Dlouhé dny čekání (2007). Příběhy ze soudních síní přináší prózy Pět minut po rozsudku (2008) a Ze soudní síně (2012). JUDr. Arnošt Herrmann, který je v literárním a novinářském světě znám pod pseudonymem Arnošt Herman, zemřel 13. března 2020.  (Zdroj: REOS, Wikipedie)

Vzpomínka Aleš Brožek / medailonek Jana Bednářová / ilustrace Václav Školoud