Kniha mě zaujala proto, že mi připomíná má školní léta. S Janem Palachem jsme chodili do stejné školy, učil nás stejný pan profesor, a kdo ví, možná jsme seděli ve stejné lavici. Právě náš pan profesor Vrba po sametové revoluci velmi usiloval o zachování památky svého žáka.

Jeho zásluhou se škola od roku 1990 jmenuje Gymnázium Jana Palacha.

Kniha není jen o Janu Palachovi, ale i o sochaři Olbramu Zoubkovi a jeho žákovi a příteli, sochaři, malíři a grafikovi Jiřím Sozanském.

Když 19. ledna 1969 Jan Palach na následky popálenin zemřel, Olbram Zoubek se rozhodl, že mu poskytne poslední službu a sejme mu posmrtnou masku. Jeden z odlitků odnesl k Národnímu muzeu na místo, kde se student Palach zapálil. Umělec se tím dostal do hledáčku Státní bezpečnosti a jako režimu nepohodlný nemohl až do revoluce vystavovat. Zoubek svou tvorbou i svým protikomunistickým postojem zásadně ovlivnil svého žáka a přítele Jiřího Sozanského. Věnoval mu Palachovu posmrtnou masku, kterou Sozanský v různých variacích použil jako součást svého díla. Tématu Jan Palach se Jiří Sozanský začal intenzivně věnovat od roku 2007.

Kniha Jiřího Sozanského 1969 – rok zlomu je věnována osobní a umělecké reflexi Palachova činu v díle Jiřího Sozanského a Olbrama Zoubka.

Knihu si můžete vypůjčit ZDE.

SOZANSKÝ, Jiří. 1969 – rok zlomu. Praha: Symposion, 2015. ISBN 978-80-904962-4-8.

Jitka Haincová