Plešatá zpěvačka mě dostala hned po prvním přečtení. Neskonale jsem se bavila od začátku až do konce. Vždy se k ní po čase vracím, ať mám smutek, vztek, či jsem šťastná… Je totiž skvělou přítelkyní pro jakoukoli náladu. Kdyby se mne někdo zeptal, „která kniha Vás v životě ovlivnila,“ zřejmě by se na nejvyšší příčky dostala právě Plešatá zpěvačka. Na tuhle „antihru“, jak ji označil sám autor, totiž nelze zapomenout.
Plešatá zpěvačka je dramatickým debutem francouzského dramatika a básníka rumunského původu Eugena Ionesca (26. 11. 1909 – 28. 3. 1994). Název hry nevymyslel její autor, ale představitel hasiče Henry-Jacques Huet, který při zkouškách popletl text. Namísto aby řekl „institutrice blonde“ (světlovlasá učitelka), vyšlo z jeho úst „cantatrice chauve“ (plešatá zpěvačka). Ionescu, který byl přítomen na zkoušce, okamžitě zareagoval: „Tohle je název hry!“ Hra byla poprvé uvedena 11. května 1950 a měla 25 repríz.
Příběh se odehrává kdesi v okolí Londýna. Dva manželské páry, Smithovi a Martinovi, spolu během hry rozprávějí způsobem, který nemá s rozhovorem mnoho společného. Plané tlachání obou párů postupně nabývá na intenzitě a agresivitě, stále více ztrácí komunikativní charakter. Do tohoto podivného světa vstupuje velitel požárníků, aby uhasil neexistující požár. Po ujištění, že je vše v pořádku, zůstává. Na žádost přítomných manželů a služebné Mary vypráví anekdoty. Ty ovšem nejsou ani trochu směšné a nikdo se je ani nesnaží pochopit. Fantasmagorický kolotoč pokračuje a graduje. Aktéři mluví jako rozbité automaty, vyměňují si banální sdělení a chrlí otřepaná klišé, jež spolu vzájemně nesouvisí…
…
POŽÁRNÍK: Nu dobrá. – Hoří u vás?
PANÍ SMITHOVÁ: Proč se nás na to ptáte?
POŽÁRNÍK: Nu protože – promiňte – mám rozkaz uhasit všechny ohně ve městě.
PANÍ MARTINOVÁ: Všechny?
POŽÁRNÍK: Ano, všechny.
PANI SMITHOVÁ (v zmatku): Já nevím… Myslím, že ne. Chcete, abych se šla podívat?
PAN SMITH (čichaje): Nic takového tu nebude. Není cítit spáleninu.
POŽÁRNÍK (zarmoucen): Vůbec nic? Neměli byste ani ohýnek v krbu, něco hořícího na půdě nebo ve sklepě? Alespoň nějaký malinký sotva začínající ohýnek?
PANÍ SMITHOVÁ: Víte, nechci vás zarmoutit, ale myslím, že tu pro vás teď nic není. Slibuji vám, že vás ihned upozorním, jakmile k něčemu dojde.
POŽÁRNÍK: Nezapomeňte, prokážete mi tím službu.
PANÍ SMITHOVÁ: Berte to jako slib.
POŽÁRNÍK (k manželům Martinovým): A u vás také nehoří?
PANÍ MARTINOVÁ: Bohužel, ne.
PAN MARTIN (k požárníkovi): Teď je to všude dost špatné.
POŽÁRNÍK: Velmi špatné. Skoro nic není, pár maličkostí, jeden komín, jedna stodola. Nic vážnějšího. Nevynáší to. A když není výkon, výkonnostní prémie jsou hubené.
PAN SMITH: Nic se nedaří. Všude je to stejné. V obchodě, v zemědělství je to letos jako s požáry, jde to špatně.
PAN MARTIN: Nesype a nehoří.
POŽÁRNÍK: Ani žádné zátopy.
PANÍ SMITHOVÁ: Ale je dost cukru.
PAN SMITH: Protože se dováží ze zahraničí.
PANÍ MARTINOVÁ: S požáry je to obtížnější. Příliš vysoká cla!
POŽÁRNÍK: Sem tam, ale také dost vzácně, se vyskytne jedna nebo dvě otravy plynem. Tak jedna mladá žena se otrávila minulý týden. Nechala unikat plyn.
PANÍ MARTINOVA: Zapomněla?
POŽÁRNÍK: Ne, ale myslela, že je to její hřeben.
PAN SMITH: Tyhle záměny jsou vždycky nebezpečné!
PANÍ SMITHOVÁ: Jestlipak jste se zastavil u sirkaře?
POŽÁRNÍK: Nemá to smysl. Je pojištěn proti ohni.
PAN MARTIN: Navštivte tedy mým jménem vikáře Wakefieldského.
POŽÁRNÍK: Nemám právo hasit ohně u duchovních. Biskup by se zlobil. Hasí si své ohně sami, nebo užívají k jejich hašení cudných panen.
…
Ještě jste ji nezkusili? Neberte okolní svět tak vážně. Oddychněte si a přečtěte si Plešatou zpěvačku.
Více Eugena Ionesca a (nejen) jeho Plešatou zpěvačku poznáte z Výběru kulturních výročí 2014/1.
Knihu si můžete půjčit ZDE.
IONESCU, Eugen. Plešatá zpěvačka ; Židle. Praha: Artur, 2006. Edice D; sv. 25. ISBN 80-86216-69-1.
Jana Bednářová