Řekneme si mléko, obyčejný bílý nápoj, který každodenně popíjíme k snídani, přidáváme do kávy či používáme při pečení. Co je na něm tak zajímavého, samozřejmě kromě jeho původu, výroby a nekonečných bojů za jeho prospěšnost nebo škodlivost?

V obchodě čapneme krabici s různě upraveným mlékem a vlastně se ani moc nezabýváme odkud pochází. Jednodušší už to být nemůže. Přitom o pár desítek let dříve s sebou prodej mléka přinášel pravidelné rituály a romantické obrazy s východem slunce. Začtěte se do článku z obrázkového magazínu Květy z roku 1870 a zasněte se. Nenahraditelné každodenní setkávání a rozebírání všedních záležitostí, dnes nahradily sluchátka v uších nebo hovory do lesklých skříněk.

Každé město má své mlékařky se zvláštním rázem. Na Korfu na př. přivádějí s sebou do města kozy a tam nadojí každému mléka do mísy, mnoho-li ho potřebuje. V Mnichově mají mlékařky vozy jako kočárky, tak že si pojíždějí po pansku. U nás větší obchodnice mají svého koníka, menší vozejk s psy a ještě menší přinášejí mléko samy v putnách. Kde rozbijí svůj stan, tam počne první život pražský, krásná pleť služek sejde se v ranní tábor a sdělí si své strasti a radosti při ranním dýchánku. Však také mají mlékařky své kolportérky, které roznášejí zboží po domech; zhusta to bývají zdravá, buclatá děvčata a naše vyobrazení představuje taký exemplář, který béře právě za kliku, aby vykonal svou návštěvu – zajisté nejrannější to návštěvu.

Květy: list pro zábavu a poučení s časovými rozhledy. Praha: J. H. Pospíšil, 25.8.1870, 5(34). s. 271. ISSN 1801-3007. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:12b6f66d-435e-11dd-b505-00145e5790ea

Úvodní obrázek z Flickr