Na rozšíření a vývoji bible měly výrazný podíl její překlady. Velký počet katolických i nekatolických překladů do národních jazyků narostl obzvlášť během 16. století. Prvním úplným překladem bible do češtiny z původních jazyků, nikoli z latinské Vulgáty, byla šestidílná Bible česká neboli Kralická, která představuje v plném slova smyslu vrchol české reformace. 

Vytištěna byla 1579–1594 v jihomoravských Kralicích, odkud také dostala svůj název. Z hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny ji přeložili překladatelé a teologové jednoty bratrské. Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav. 

První vydání Bible kralické čítalo šest svazků, a to z důvodu rozsáhlých komentářů a vpisků. Jednosvazkové vydání, již bez komentářů, vyšlo v roce 1596. Poslední kralické vydání bylo tištěno roku 1613. Pro své slovesné kvality byla Bible kralická zařazena mezi kodifikační příručky humanistické češtiny. Udržovala českou řeč na výši přes období temna a úpadku v 17. a 18. století. Hluboce zasáhla také do náboženského a literárního světa na Slovensku, kde se v 19. století stala předlohou spisovného jazyka evangelíků, zvaného bibličtina.

V Severočeské vědecké knihovně je možné vedle jiných vydání Bible kralické prostudovat první díl unikátního bibliofilského vydání z roku 1936.

text Jana Bednářová, plakát Václav Školoud