Na první knihu Nikdy noc z trilogie od Jaye Kristoffa, bestsellerového australského autora a spoluautora série Akta Illuminae (také mé oblíbené), jsem se neskutečně těšila. Knihu jsem bohužel napoprvé nestihla přečíst a vracela jsem ji do knihovny, aniž bych ji otevřela. Nedávno jsem si půjčila e-knihu. A tak začala má cesta do Města mostů a kostí.

Jeho používanější název zní Boží hrob, a je hlavním městem Itreyské republiky. V jeho ulicích vyrostla Mia Corverová, jediná dcera kdysi uznávané a mocné rodiny. V duši má stíny a v srdci cíl – pomstít svou rodinu a zavraždit ty, kteří ji rozvrátili. Vydá se proto do sídla největší organizace vrahů, aby vybrousila své schopnosti k dokonalosti a stala se nástrojem pod vedením Bohyně. Spolu s ní podstupuje výcvik dalších 28 učedníků, ale požehnanými vrahy se stanou nanejvýš čtyři. Mia proto musí cvičit ve všech ohledech, aby měla šanci zvítězit alespoň v jednom ze čtyř učebních oborů, což by jí prakticky zajistilo vítězství. Mezitím sleduje vlastní cíle, poznává pravdu o sobě, plánuje pomstu, snaží se vypořádat s konkurencí ostatních učedníků. Musí zvítězit. Přežila, aby se pomstila. A je tedy dobrá, nebo špatná?

Když je všechno krev, je krev všechno. Tak zní motto Miiny rodiny, a troufám si říct, že knihu perfektně vystihuje. Starý svět se staronovými způsoby, kde se platí životy, krví a kde nikdo není nikdy zcela bez viny. Kniha není úplně pro slabé povahy, autor si, velice jemně řečeno, nebere servítky s ničím. A tím myslím, že v prvních stránkách svazku objevíte detailně popsanou milostnou scénu propletenou s vraždou tak dokonale, že budete mít pocit, že k sobě odjakživa patřily.

Příběh je poutavý a velice čtivý, i když je rozjezd pomalejší. Každopádně jakmile se začtete, věřím, že knihu  neodložíte. Autor vypráví ve třetí osobě, a proto se někdy postavy a jejich myšlenky míchají a jsou nejasné, ale jen trošičku. Na stránkách objevíte hodně poznámek pod čarou, které nejsou pro příběh nezbytné, ale odlehčují syrovost knihy. Autorův jazyk vyprávění mi dokonale dokresloval děj. Nemohla jsem se odtrhnout, některé části jsem v čirém úžasu četla několikrát. Tahle kniha vás vtáhne, pohltí, a když to budete nejméně čekat, zabodne vám krvavou dýku do zad, jen aby vás na dalších stránkách ukolébala do zdánlivého klidu. A takové knihy jsou podle mě skvělé.

Kateřina Lukešová, studentka teplického gymnázia