Literární svět se 6. října 2022 dozvěděl jméno dalšího z řady držitelů toho nejprestižnějšího z ocenění na poli literatury – Nobelovy ceny. I když se spekulovalo o velkých osobnostech knižního světa (jmenujme pro zajímavost třeba Salmana Rushdieho, jenž se stal nedávno cílem opovrženíhodného útoku náboženského fanatika, nebo Michela Houellebecqa), dostalo se tohoto uznání francouzské literátce, která není českému čtenáři příliš známá. A není divu – Annie Ernaux vydala sice již přes dvacet titulů, přesto jsou do češtiny přeloženy pouhé dva z nich. Pravdou je, že ještě v den vyhlášení neměla ani česky zpracovanou stránku na Wikipedii – ta vznikla až den poté, tedy teprve její ocenění bylo impulzem k tomu, aby byla encyklopedicky blíže představena širší české veřejnosti.

Annie Ernaux se letos stala teprve 17. ženou, které se této pocty v oblasti literatury dostalo, cena přitom byla udělena již 119 literátům. (Hodí se doplnit, že v ostatních kategoriích Nobelovy ceny je poměr žen vůči mužům dokonce ještě tristnější…). „Něžné pohlaví“ tak zastává jen asi 14 % všech takto oceněných, z toho 8 z nich bylo oceněno již v novém tisíciletí. Ženám se tedy evidentně konečně začíná dostávat pozornosti, která jim byla během dlouhých desítek, stovek i tisíců předchozích let v mnoha směrech odpírána. Přitom se všichni už na základní škole učíme, že v celosvětové populaci je poměr narozených žen a mužů takřka přesně 1 ku 1.

Vraťme se však zpět k naší laureátce. Spisovatelka z Normandie získala cenu za „odvahu a pronikavost, s nimiž odhaluje kořeny, odcizení a kolektivní omezení osobní paměti“. Podle takového shrnutí se zdá, že zdaleka není autorkou literatury pro ženy, aby tak zůstala nepovšimnutá muži. Její oddanost tématu paměti ji mimochodem spojuje i s již dříve oceněným britským autorem japonského původu, Kazuem Ishigurem. Tvorba Ernauxové přitom nese břímě těžkých osobních zkušeností, které se staly jejími nosnými tématy, z nichž mnohá dosud ve společnosti zůstávají tabuizovaná. Jmenujme pro představu třeba téma potratu, smrti blízkých, rakoviny prsu či Alzheimerovy choroby.

Doufejme tedy, že se nyní Annie Ernaux dočká větší pozornosti i na českém knižním trhu a dočkáme se brzy i dalších překladů jejích děl. O tom, že za to její knihy stojí, svědčí i řada už dříve jí udělených cen a nominací. Prozatím si můžete přečíst její memoáry Roky, které letos vydal Host, nebo Místo / Obyčejná žena, což je kniha o dvou novelách vydaná roku 1995 v nakladatelství EWA.