Povídka ze soutěže „Bájná knihovna“, která proběhla pod hlavičkou Knihovny Ústeckého kraje v roce 2023. Tématem soutěže byly bájné bytosti a strašidla Ústeckého kraje. Úkolem bylo napsat krátkou povídku, ve které se objeví nějaká bájná bytost nebo strašidlo. Tři nejlepší povídky byly otištěny v publikaci Bájná knihovna, kterou knihovna vydala na podzim 2023.

Strážské strašidlo žilo v malé obci Strážky u Ústí nad Labem od nepaměti. Představovalo jeden z živlů, který dokáže pomáhat, ale i škodit. Oheň. Jeho prací bylo především dohlížet, aby v každé domácnosti měli stále teplo v kamnech. Malý ohnivý mužíček měl tělíčko ve tvaru plamínku, žádné ruce ani nohy. Na svět se díval dvěma blýskavými očky. Kolem sebe prskal ohnivé jiskry. Jmenoval se Troščík. Jeho jméno bylo odvozeno od německého názvu pro Strážky, který zní Troschig.

Poskakoval ze střechy na střechu a komínem pozoroval, zda v rodinném krbu hoří oheň. Pokud v kamnech plamen skomíral, plivnul tam pár jiskřiček a hned se topeniště rozhořelo. Ohnivý skřítek přebýval vždy v některém z komínů, samotní obyvatelé tak o něm skoro nevěděli.

Více na sebe Troščík upozornil v říjnu roku 1836.

Jak se zdržoval především na střechách budov, měl velmi dobrý přehled o tom, co se ve vesnici děje. Bylo to už třetí den, co si Troščík všímal podivného cizince, který se objevoval v postranních uličkách a stranil se ostatních. Měl na sobě staré šaty a na hlavě kutnu, staženou do špinavého obličeje. Na čtvrtý den se potkal ještě s další zahalenou osobou a šeptali si plán, jak vybílí místním jejich zásoby a odcizí jejich majetek. Svůj ohavný záměr chtěli provést v neděli večer, nedbajíce, že je to den sváteční.

Smluvili se, že začnou od domu číslo jedna. S tím se rozešli a oba zmizeli ve tmě.

Troščík byl nešťastný a zároveň rozhodnutý, že to takto nenechá. Byl to sice jen malý mužík, ale jeho odhodlání udělat velký dobrý skutek bylo nezměrné.

Již od nedělního poledne hlídkoval Troščík ze střechy domu číslo jedna. Celé Strážky už objala tma, ale stále se nic nedělo. Že by muži přece jen dostali rozum a vydělají si na své živobytí poctivě? I kdepak. Od lesa přichází dvě temné postavy.

Troščík chtěl rozeznít zvon zavěšený na staré lípě, ale jako malý mužík na to neměl sílu. Co teď, co teď? Skočil tedy ze střechy dolů a ukryl se v křoví. Zkusí ty dva pořádně vystrašit.

Jak se k němu blížili, Troščík víc a víc jiskřil. Chlapíci si všimli, jak z křoví létají ohnivé záblesky.

„Hele, nenecháme toho přece jen? Nějak se mi to nelíbí,“ zašeptal ten méně umouněný.

„Snad jsi nedostal strach?“ ušklíbnul se ten druhý.

„To ne, ale podívej se na ten keř. To bude jistě Boží znamení.“

A vtom suché křoví vzplálo.

Odhodlanější zloděj byl najednou fuč. Druhý muž padl na kolena a začal se modlit. Kdyby místo modlení raději oheň uhasil, mohlo být vše jinak.

Troščík okusil pocit vítězství, vyskočil z hořícího keře a pýchou se začal nadouvat. Zvětšil se tak, že už byl vyšší než klečící muž. Jeho oči byly rudé. Vyděšený muž do těch očí hleděl a prosil o odpuštění.

S rostoucím ohnivým mužíkem sílil i oheň samotný. Během toho všeho nehořel už jen keř, ale i plot a část stavení.

Celé situace si jako první všiml soused z domu číslo tři. Vše však vzalo rychlý spád. Během chvilky hořelo několik domů a oheň se nekontrolovatelně šířil. Když Troščík uviděl, co milovaným obyvatelům Strážek způsobil, dal se na útěk směrem k Litoměřicím. I tam za týden zahořelo, ale to už je jiný příběh, který končí smrtí jednoho velkého básníka.

Po požáru ve Strážkách zůstalo stát jen obydlí pěti rodin. Když se všichni vzpamatovali, začal statkář z domu tři vyprávět, co kolem půlnoci viděl. Mluvil o ohnivém strašidle, které jejich vesnici podpálilo. Bohužel se skutečnou pravdu o Troščíkovi místní už nikdy nedozvěděli.

Jako připomínka celé nešťastné události byl do štítu domu číslo tři vsazen kámen s letopočtem 1836.

Deset let poté byla ve Strážkách na návsi vystavěna kaple svatého Floriána, patrona hasičů.

Troščík se několik let trápil, než sebral odvahu vrátit se do Strážek. Všechny temné vzpomínky se v něm ale na tom místě opět zhmotnily, a tak skočil v kapli do nádoby se svěcenou vodou a navždy se rozplynul.