Atlas Velkého kurfiřta je jedním z nejcennějších kartografických dokumentů. Dílo monumentálních rozměrů získal darem Friedrich Vilém I. Braniborský (1620–1688), známý také jako Velký kurfiřt, od hraběte Johanna Moritze z Nassau-Siegen (1604–1679). Atlas byl vytvořen v Amsterodamu kolem roku 1661, přesné datum jeho tisku ani předání však není známo. Nástěnné mapy zlatého věku nizozemské kartografie v té době zdobily zdi radnic, zámků, domů či kanceláří. Sloužily hlavně k  reprezentativním účelům, jejich grafické zpracování proto bylo propracováno do posledního detailu.

Atlas na první pohled zaujme hlavně působivými rozměry. V roce 1893 byl na světovém veletrhu v Chicagu označen za „největší knihu světa“ – originál po otevření měří 220 x 170 cm, šířka hřbetu je 20 cm, váží 125 kg. Obsahuje 35 nástěnných map, 18 námořních map sloučených do tří listů a rozsáhlé vícejazyčné mapové legendy. Na výrobě knihy se podílelo několik předních amsterodamských kartografických dílen. Sedmnáct map vytvořil Joan Blaeu, tři pocházejí z dílny Nicolase Vischera, další dílny přispěly mapou jednou či dvěma. Dvě mapy (Braniborsko, Prusko) jsou ručně kresleny, ostatní jsou vyrobeny jako mědirytiny, částečně byl použit lept. Vazbu tvoří dubové desky pokryté hovězí kůží a opatřené uměleckým mosazným kováním se třemi masivními sponami. Přední stranu nechal Johann Moritz ozdobit erbem se zvýrazněným osmibodovým maltézským křížem.

K zajímavostem Severočeské vědecké knihovny patří faksimile tohoto nádherného atlasu. Vyšlo v roce 1971 ve Stuttgartu a od originálů, které uchovávají knihovny v Londýně, Berlíně a Rostocku, se liší velikostí. Je asi třikrát menší (82 x 57 cm), přesto je svou hmotností kolem 20 kg nejtěžší knihou ve fondu.

text Jana Bednářová, plakát Václav Školoud