Každá rukopisná kniha hodinek je jedinečná, třebaže většina z nich obsahuje obdobnou sbírku textů, modliteb a žalmů, často i určitý typ výzdoby. Knihy hodinek pro bohaté mecenáše představovaly zcela osobní modlitební knihy, byly bohatě iluminované a kromě obvyklých výjevů spojených se svatou rodinou pojednávaly o tématech pomíjivosti lidského života.
Iluminované hodinky pro vévodu Giana Galeazza Viscontiho, vládce Milána, vznikly koncem 14. století v Itálii. Definitivní podobu ale rukopis získal až po Viscontiho smrti roku 1402, kdy se vlastníkem díla stal vévodův syn Filippo Maria a nechal jej dokončit. Autorství textu je připisováno Frate Amedeovi, umělecká stránka rukopisu je dílem dvou italských mistrů iluminace. Jako první na manuskriptu pracoval Giovannino dei Grassi, po jeho smrti s pověřením Filippa Maria Viscontiho dílo dovršil Belbello de Pavia.
Latinský rukopis se skládá z 636 stran, psán je gotickou miniskulí na pergamenu a ilustrován nádhernými miniaturami, a to i celostránkovými. Miniatury jsou malovány zářivými barvami a inkoustem. Pigment použitý pro modrou barvu obsahoval vzácný lazurit smíchaný s arabskou gumou. Při tvorbě knihy bylo použito také stříbro a tři typy zlata, včetně zlaté emulze a plátkového zlata.
V Severočeské vědecké knihovně si lze prohlédnout faksimile rukopisu, jehož originál je uložen v italské národní knihovně ve Florencii.
text Jana Bednářová, plakát Václav Školoud