2. srpna začíná Prague Pride! Tento týden bude tedy v barvách duhy, a proto se hodí, abychom vám doporučili nějaké to čtivo s tématikou LGBTQ – tady to máte!

Velký boom zaznamenala v poslední době tzv. young adult literatura, takže začneme doporučením knih právě pro dospívající a mladé dospělé. Příběhy gayů, lesbiček a bisexuálů najdete třeba v knihách Červená, bílá a královsky modrá od Casey McQuiston, Dám ti slunce od Jandy Nelson nebo Odpusť mi. Megan od Abbie Rushton. V Česku se těší popularitě třeba Theo Addair, který „mluví ženským hlasem v mužském rodě“, a jeho knihy Muffin a čaj či Koláčky a spiklenci (série). Pozitivní ohlasy jsou i na knihu Tamařino souhvězdí od Anny Musilové. Není to sice pravidlem, ale právě doba dospívání a rané dospělosti je obdobím, kdy člověk vlastní sexualitu poznává. I proto je důležité, že se tato témata v literatuře pro mladé objevují.

K tématu transgenderu a transsexuality mám pro vás dvě doporučení. Klec pro majáky je osobní výpověď Mika Perryho, který se narodil jako Ivana, ale více se cítil být mužem. Teprve když mu bylo asi 50 let, rozhodl se pro změnu a stal se mužem i po tělesné stránce. O něco menší happyend najdete v Dánské dívce, v níž David Ebershoff líčí reálný osud malíře Einara Wegenera, který se v první polovině 20. století také rozhodne pro změnu pohlaví. Plastická chirurgie však tehdy v tomto ohledu byla ještě docela v plenkách… Zkuste i stejnojmenný film, v němž je brilantně obsazená a zahraná hlavní role – stojí to za to!

No a pokud holdujete fantasy, zkuste třeba Převorství u pomerančovníku od britské autorky Samanthy Shannon, která sama sebe označuje za queer. Tady mezi draky a mágy najdete i lásku mezi ženami, stejně jako mezi muži.

Abyste si ale nemysleli, že LGBT je nějakou novátorskou záležitostí moderní společnosti, určitě je třeba zmínit, že tato témata se v kultuře objevovala už i před více než dvěma tisíci lety. Homosexuální láska rezonuje třeba i v Ovidiových Proměnách či Petroniově Satirikonu, což jsou římští autoři z 1. století před a po Kristu.

O sexualitě mnoha autorů doby minulé se dosud spekuluje. Např. se předpokládá, že i Walt Whitman byl homosexuál (či bisexuál). Jeho nejslavnější sbírka básní Stébla trávy tuto myšlenku podporuje, neboť mnohé její verše jsou oslavou partnerství mezi muži a z mnohých také prýští sebeláska.

Naopak u Oscara Wilda už nelze pochybovat, že miloval muže, i když četná místa jeho tvorby a jeho mnohé výroky ukazují i na jeho lásku k ženám. Obraz Doriana Graye je plný pohnutek dekadence a homosexuality, kvůli čemuž býval v době svého vydání (na konci 19. století) odsuzován, troufnu si však tvrdit, že pro tytéž důvody dnes patří mezi nejoblíbenější klasické romány.

O homosexualitě nobelisty Thomase Manna se svět dozvěděl až po jeho smrti, konkrétně z jeho odtajněných deníků. I u něj nalezneme toto téma zachycené, např. Smrt v Benátkách líčí nešťastnou platonickou lásku Gustava von Aschenbacha k chlapci jménem Tadzio.

V kultovním románu Jeana Paula Sartra Nevolnost (kterému sice Nobelova cena také byla udělena, on ji však odmítl) se sexuální orientace jednoho z protagonistů odtajní až v závěru knihy. Během oné scény v knihovně je kvůli tomu napaden, ale dostane se mu zastání – ze strany vypravěče.

Pokud jsem vás exkurzem do historie neodradila a dočetli jste až sem, dovolím si na závěr ještě vyslat mezi vás krátké poselství: V lásce je síla a nezáleží na její podobě – nezapomínejte na to. <3

Lenka Slámová, oddělení studoven