Povídka ze soutěže „Bájná knihovna“, která proběhla pod hlavičkou Knihovny Ústeckého kraje v roce 2023. Tématem soutěže byly bájné bytosti a strašidla Ústeckého kraje. Úkolem bylo napsat krátkou povídku, ve které se objeví nějaká bájná bytost nebo strašidlo. Tři nejlepší povídky byly otištěny v publikaci Bájná knihovna, kterou knihovna vydala na podzim 2023.

Když započal tento podivuhodný příběh, psal se rok 2019. Osmnáctiletý Marcus a jeho o pět let starší bratr Karin přišli před pár lety o oba své rodiče při autonehodě. Karin bratrovi slíbil, že se o něj postará, a pouto, které mezi nimi panovalo dříve, se nyní ještě upevnilo. Karin tou dobou už pracoval, aby uživil nejen sebe, ale i svého bratra. Byl výzkumníkem artefaktů a práce ho nadmíru naplňovala. Jediné minus bylo, že doma trávil minimum času.

Marcus stále ještě studoval, a to na střední škole, kde se věnoval výtvarnému a historickému umění. Studium ho nebavilo, chodil tam spíš jen kvůli svému bratrovi, aby snad jednoho krásného dne mohli pracovat společně.

Čas plynul, Marcus studoval a Karin pracoval. Jednoho dne Marcus seděl v učebně a poslouchal nudnou přednášku o umělcích. Celý den ve škole přetrpěl pouze s vidinou toho, že dnes po měsíci odloučení konečně dorazí Karin, na kterého se nesmírně těšil.

Když nekonečnému dni konečně odzvonilo a Marcus vyšel ze školy, spatřil před školou čtveřici černých aut. Z aut vystoupili nějací lidé a přistoupili k němu. Zeptali se, zda je bratrem Karina. Marcus přitakal. Sdělili mu, že Karin při své práci udělal velkou chybu a zahynul. Marcus zůstal v šoku. Muži ho naložili do auta a odvezli domů. Nesdělili mu žádné další informace. Pouze mu řekli, že má na rok zaplacený byt, vodu a elektřinu. Marcus nechápal, co se stalo. Šel do pokoje, kde celý den probrečel.

Druhý den Marcus vstal a šel se podívat do schránky, zda tam není nějaký dopis. Ze školy přišel telegram, že tam vypukla chřipková epidemie. Aby se dál nešířila, školu na dva měsíce zavřou.

Marcus šel do Karinovy pracovny, kde se začal probírat jeho věcmi. Uklízel je, přerovnával a dával do krabic. Hodně ho to položilo. Nevěděl, co bude dělat. Utápěl se v slzách a úzkostech a při tom balil Karinovy věci.

Povšiml si, že pod postelí něco leží. Vytáhl to. Byla to krabice, obalená kůží a řetězy, na ní nějaké znaky. V pracovně našel i velký obnos peněz. S nimi se nemusí nějakou dobu starat o práci. Marcus vzal bednu a peníze do svého pokoje. Bednu schoval pod postel.

Následujícího rána začal hledat nějaké informace o písmu, k němuž by mohly patřit ty tajemné znaky. Na internetu nic nenašel. Pro jistotu se vydal do Karinovy pracovny, zda se tam nenachází nějaké spisy, které by jeho otázky objasnily. Kupodivu něco našel. Šlo o svazek starých listin, jež popisovaly, co se nachází v truhlici. Psalo se tam i o znacích. Byly to staré japonské znaky, které Marcus studoval ve škole. Marcus se tam pak komě toho dočetl, že když do sebe oběť nechá vstoupit démona, tak mu bytost na oplátku poskytne nadpřirozené schopnosti. S nimi ale přijde také bolest a utrpení. Listina dále uváděla, že s pomocí démona lze navrátit mrtvé zpět k životu. Marcus neváhal ani sekundu a začal zkoumat, jak prolomit pečeť. Stačilo by jen přečíst znaky a víko se otevře.

Marcus přistoupil k bedně a prohlédl si klikyháky, co ji zdobily. Opravdu šlo o japonské znaky, které znal! Začal je pomalu a zřetelně předčítat. Písmo hlásalo: „Trpící temnotou.“ Jakmile slova dořekl, pečeť se rozlomila. Řetězy a kůže odpadly z bedny, zůstala jen dřevěná základna. Marcus dlouho váhal, zda ji otevřít. Bál se, co uvnitř najde. Nakonec nadzvedl víko. V bedně nic nebylo. V jeho očích se odrážel zmatek, nevíra. Bednu s hněvem zabouchl. Ztratil veškerou naději. Kopl truhlici pod postel a natáhl se, aby si odpočinul.

Dalšího dne vyrazil s přáteli do města. Chtěl s nimi probrat, co se mu přihodilo. Po dlouhém debatování se něco stalo. Marcusovi začal téct studený pot po zádech. Celé tělo se mu chvělo, proto se rozhodl, že radši půjde domů. Došel tam, otevřel dveře a zabouchl za sebou. Poté omdlel.

Za dvě hodiny opět přišel k sobě a šel se posadit do kuchyně. Začal vyšilovat. Byl natolik zmatený, že nevěděl, jak dlouho byl mimo. Koukl se na hodiny. Byl mimo asi 2 hodiny. Snažil se rozpomenout,

co se stalo. Ale marně. Nepamatoval si vůbec nic. S nervozitou si šel udělat šálek kávy. Jak začal zalévat kávu, všiml si, že na prstech má totožné znaky jako na truhlici. Udiveně zíral na své prsty. V tu chvíli jeho tělo zlomila strašlivá křeč. Spadl na zem. Tělo se křivilo velkými bolestmi a náhle se zcela začalo proměňovat. Stoosmdesáticentimetrový Marcus se vytáhl na dva metry a jeho tělo enormně zesílilo. Po pár minutách utrpení křeče přestaly. Marcus se opatrně postavil. Pohlédl do zrcadla.

Zděšeně sebou trhnul, když spatřil zrůdu před sebou. „Proboha! Co se to stalo?” zbledl strachy. Byl úplně mimo z toho, co se děje.

Najednou se otočil. Měl pocit, že periferně vedle sebe vidí černou postavu. Uskočil o pár kroků vzad. Někdo tam skutečně byl! Osoba v černém roztrhaném plášti. Marcus se snažil neznámému podívat do očí, ale nic neviděl. Po pár chvílích postava promluvila. „Jsem Bonum et Somnum, nemusíš se mě bát,” řekla pozoruhodně.

Marcus zůstal zděšený. Bonum et Somnum mu řekl, že je na tomto světě, aby lidé pykali za své činy. Marcus se nejistě zeptal, proč si vybral zrovna jeho.

Bonum et Somnum odpověděl, že byl první, kdo po třech tisících letech otevřel jeho schránku. A teď Marcus bude jeho služebníkem.

„Jak to myslíš?“ zeptal se Marcus.

Bonum et Somnum odpověděl: „Já jim nic dělat nebudu. To ty.“

Marcus zděšeně řekl, že on lidem neubližuje.

„Nemáš na výběr,“ ozvalo se rázně. „Buď budeš na věky věků trpět, nebo můžeš pomoct světu a přivést svého bratra zpátky k životu.“

Marcus nakonec souhlasil. Bonum et Somnum ho neustále sledoval. Marcus šel do města nakoupit potraviny. Jak procházel ulicemi, všiml si, že u některých lidí se vyskytuje černý stín. Najednou se objevil Bonum et Somnum. „Vidíš to? Teď ti ukazuji lidi, kteří udělali něco, za co by na tomto světě neměli být. Měli by trpět!“

Marcus byl vystrašený. „Jak přivedu svého bratra k životu?”

Bonum et Somnum mu odpověděl, že to není jen tak. Vše má svou cenu. Život za život. Marcus přemýšlel.

„Něco takového neudělám!“ prohlásil nakonec.

Bonum et Somnum mu řekl, že to jinak nejde.

„Je to skutečné? Nebo jsem zešílel!” Marcus začal Bonum et Somnum ignorovat. Ten ale byl stále uvnitř jeho mysli a naváděl ho k různým zvěrstvům. Marcus ho stále ignoroval.

Bonum et Somnum nemá čas někoho přesvědčovat. Když znenadání zmizel, začal se Marcus rozhlížet kolem sebe, ale nikde v ulicích ho neviděl. Došel si nakoupit, vrátil se k domu a vynesl nákup do svého bytu, sedl si na židli a přemýšlel, co se to právě děje. Najednou uslyšel šramot v Karinově pracovně. Otevřel dveře. Na židli seděl Bonum et Somnum. Pomalu se otočil.

A shodil plášť. Byl to Karin. Ale jeho oči… byly úplně černé. Marcus se proměnil do své původní podoby. Karin řekl: „Marcusi, kdybys nebyl tak dobrý, tak jsi mohl žít.“ Marcusovi se z očí a úst vyvalila krev. Zmohl se na jediný pohled na svého bratra, než padl na zem a zemřel.

Karin dal byt do původního stavu, aby nebylo nic poznat. Po pár hodinách na místo činu dorazili policisté. Vše vyšetřovali, avšak příčinu mladíkovy smrti nedokázal nikdo objasnit. Bonum et Somnum vykročil v Karinově podobě do světa. Jeho údělem bylo šířit bolest a utrpení mezi ostatní lidi tohoto světa.