Dosud nejstarší knihou ve fondu Severočeské vědecké knihovny je italský překlad šachové příručky španělského kněze Ruy Lopéze de Segury, jehož jménem je v anglicky psané literatuře nazýváno jedno z nejčastěji hraných zahájení – tzv. španělská hra (angl. Ruy Lopez). Lopéz ze Segury bývá mnoha šachovými historiky považován za prvního neoficiálního mistra světa v šachu a za tvůrce šachové teorie. Tento slavný šachista, kterého oceňoval i španělský král Filip II., v roce 1560 porazil v Římě během své návštěvy Itálie tamní mistry, mezi něž patřil mj. římský právník Leonardo da Cutri, přezdívaný Il Puttino. Svou výhru nad ním Lopéz zopakoval v roce 1573. Další velký turnaj se konal na pozvání Filipa II. v letech 1574–1575 v El Escorial nedaleko Madridu. Lopéz se tentokrát umístil na třetím místě, když prohrál s Leonardem da Cutri a Paolem Boi. Na posledním, čtvrtém místě skončil Alfonso Cerón.

Roku 1561 Ruy Lopéz vydal první knihu o moderním šachu v Evropě. Jde o nejvýznamnější teoretické šachové dílo 16. století. Kniha Libro de la invención liberal y arte del ajadrez (Kniha o vynalézavosti a umění hry šachové) vychází z nových pravidel šachu. Lopéz klade důraz na sílu pěšcového středu a v zahájeních se jako první zabývá tzv. gambity, poprvé je tu analyzována španělská hra a další zahájení, která byla později rozpracována moderními šachisty. Kniha se dočkala i několika překladů (italský, francouzský, německý).

Italský překlad Il givoco de gli scacchi byl vydán roku 1584 v Benátkách. Do fondu Severočeské vědecké knihovny se kniha dostala společně s další šachovou literaturou v letech 1947 a 1948. Pocházela z rozsáhlé sbírky německého šachového klubu, který v Ústí působil do roku 1945.

text Jana Bednářová, plakát Václav Školoud