Strahovská knihovna je součástí Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Ta byla v roce 1143 založena olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem za podpory pražských biskupů Jana a Oty a českého knížete a později krále Vladislava a jeho ženy Gertrudy.

Historie knihovny a jejích sbírek se začala psát společně se založením kláštera. V průběhu staletí klášter postihlo množství pohrom – požár, vojenská plenění, opuštění. Obnovitelem kláštera a jeho vzdělanosti byl pozdější pražský arcibiskup Jan Lohelius. Snahy jeho pokračovatelů o vybudování knihovny ale zmařil vpád švédských vojsk v roce 1648. Většina knižních sbírek se stala válečnou kořistí. Pro knihy nashromážděné po Vestfálském míru byl v 70. letech 17. století vybudován Teologický sál, zhruba v té době byl sepsán knihovní řád. Později byl vybudován sál Filosofický.

Po roce 1950 byly církevní řády rušeny a jejich majetek zabavován státem. Strahovská knihovna byla začleněna do nově vzniklého Památníku národního písemnictví. Po roce 1989 se klášter včetně knihovny vrátil do správy strahovských premonstrátů. Historická část knihovny zahrnuje kolem 200 000 svazků, z toho přes 3 000 vzácných rukopisů a 1 500 prvotisků.

Faksimile řádu Strahovské knihovny z roku 1672, které má Severočeská vědecká knihovna ve svém fondu, vydal Památník národního písemnictví v roce 1971.

text Jana Bednářová, plakát Václav Školoud