Magazín Knihovny Ústeckého kraje

Už je to sedm měsíců, co jsem tady. Uběhla velká část z mého času v Ústí nad Labem a já tohle město pořád miluji. Ústí mě přivítalo s otevřeným srdcem a přátelským postojem. Nyní je všechno jednodušší, znám město, dokážu najít všechno, co potřebuji, velice rychle. Také znám o něco více Čechy a to mi pomáhá zařadit se do společnosti lépe než na začátku. Někdy, když si připravuji, co řeknu v obchodě nebo na nádraží, lidé ani nepoznají, že neumím česky. Jednou se mě nějaká žena zeptala na autobusovou zastávku a já ji odpověděla v češtině. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem jí mohla pomoct (doufám, že jsem ji neposlala na špatnou stranu 😀 ) Jindy jsem byla překladatelkou mezi pasažérem ve vlaku, který mluvil jen anglicky, a průvodčím, který mluvil jen česky. Všimla jsem si, že je tu více anglicky mluvících lidí, než první měsíce mého projektu. To mě přivádí na myšlenku, že jsem nebyla jediná, kdo se styděl používat cizí jazyk. Doufám, že důvod, proč nyní začali mluvit, je ten, že mi více věří. Někdy se mě na něco zeptají anglicky a já odpovím česky 😀

Nyní mám mnoho přátel mezi kolegy a kolegyněmi a mluvíme spolu o hodně věcech. Nyní je znám lépe a oni znají lépe mě, takže komunikace je jednodušší. Cítím, že mě mají rádi, což mě těší, protože já je mám ráda od prvních dní. Mám opravdu ráda lekce ruštiny, protože ženy, které je navštěvují, jsou velmi zajímavé. Není to jen o tom, že já je učím rusky, to ne. Ony mě zároveň učí česky, opravují mé chyby v překladech, říkají mi mnoho informací o českých tradicích a zvycích. Děláme v hodinách mnoho vtipů a sdílíme zkušenosti týkající se čehokoliv. Je tak důležité začít týden pozitivními emocemi. Dostávám jich od nich hodně. Doufám, že I ony si užívají naše pondělní rána stejně jako já. Mám ráda děti ze svých hodin angličtiny. Minulý týden mi kluk dal svou kresbu a řekl, že mi ho to bude připomínat, až budu zpátky v Arménii. Určitě bude.

Jsem velmi šťastná, když se lidé zajímají o Arménii, její kulturu a tradice. Udělala jsem mnoho prezentací a pokaždé jsem byla požádána, abych udělala další. Je to velké potěšení je dělat, když vidím, jak mě teenageři poslouchají a ptají se na spoustu věcí. Já jim chci povídat a oni chtějí poslouchat. Co může být lepšího?

Ústí nad Labem se stalo mým domovem. Když cestuji do jiné země nebo města, na zpáteční cestě se vždy cítím, že se vracím domů. Dokonce I moji přátelé z Arménie jsou překvapeni, jak často ho nazývám domovem. Stejně s knihovnou: nejdříve to byla knihovna, ale nyní je to moje nebo naše knihovna. Moje kolegyně z Jerevanu na to trochu žárlí. Ale tak to prostě je. Nečekala jsem, že všechno a všichni tady se může stát tak blízké, tak moje v pouhých sedmi měsících, ale stalo se to. Cítím se tu příjemně, volně, dobře, cítím, že i když jen dočasně, jsem tady toho součástí.

I am a part of Usti

It is already seven months that I am here. I passed the great part of my time in Usti nad Labem and I am still in love with this city. Usti is the city, which welcomed me with open heart and friendly attitude. Now everything is easier, I know the city, I can find everything I need very fast. I know a little bit more Czech and it helps me to involve in the society easier than at the beginning. Sometimes when I prepare what I am going to say at shops or stations, people even do not notice that I cannot speak Czech. Once a woman asked me about some bus stop and I answered her in Czech. I felt very proud that I could help her (I hope that I did not send her in a wrong direction 😀 ).  The other time I was a translator in the train between a passenger who spoke only English and a train guide who spoke only Czech. I noticed that now there are more people speaking English, than first months of my project. This lets me think that I was not the only one, who was shy to talk in a foreign language. I hope that the reason they started to talk is that they trust me more. Sometimes they ask me something in English and I answer in Czech :D.

Now I have many friends among colleagues, with whom we discuss many topics. Now I know them better and they know me better too, so the communication is much easier. I feel that they like me and it is a great pleasure, because I liked them from the first days. I really enjoy my Russian lectures, because women there are very interesting. It is not only that I teach them Russian, no. At the same time they teach me Czech, correct my mistakes in translations, tell me a lot of information about Czech traditions and habits. We make many jokes at lessons and share our experience about everything. It is so important to start a week with positive emotions. They give me a lot of these. I hope that they enjoy our Monday mornings as I do. I love children from my English lessons. Last week a child gave me his drawing as a present and said that it will remind me of him when I will be back to Armenia. Definitely, it will.

I am very happy when I see that people are interested in Armenia, in its culture and traditions. I did several presentations and one after another, I was asked to do once more. It is a great pleasure for me to do them when I see that teenagers listen to me and ask me many questions. I want to tell them and they want to listen. What can be greater pleasure?

Usti nad Labem has become a home for me. When I go to other country or city, on the way back I always feel that I go home. Even my friends from Armenia were surprised how often I call it home. Also the library: at first, I used “the library” and now I say “my or our library”. My colleagues from Yerevan were a little jealous of this point :D.  But it is what it is. I did not expect that everything and everyone here could become so intimate, so my own only in seven months, but they are. I feel comfortable, I feel free, I feel good, I feel that even if temporary, I am a part of here now.

Text: Tatevik Tamazyan / Překlad: Zuzana Pařízková