Náboženskou literaturu zastupuje také německý překlad bible. Německé jazykové biblické překlady existovaly již od středověku. Tištěný překlad z Vulgáty v německém jazyce vyšel poprvé ve Štrasburku v roce 1466 v tiskárně Johanna Mentelina ze Schlettstadtu (v 15. století přetištěno ještě čtrnáctkrát). Štrasburk, původně německé, dnes francouzské město, je spojen s počátečními experimenty Johanna Gutenberga a po Mohuči a Bamberku jde v pořadí o třetí místo na světě, do nějž byl zaveden knihtisk.
Severočeská vědecká knihovna má ve svém fondu německý překlad bible Die catholische Strassburger Bibel, vydaný roku 1734 ve Štrasburku. Jde o přetisk štrasburské bible. Známý je také jako Rohanova bible – na mědirytu je vyobrazen portrét štrasburského kardinála Armanda Gaston von Rohana (1674–1749). Krásná celokožená vazba na dřevěných deskách je zdobena slepotiskem a dvěma kovovými sponami. Kniha je tištěna novogotickým písmem (frakturou) převážně ve dvou sloupcích a rámcích. Frontispis je zdoben mědirytem, v dolní čtvrtině ukazuje pohled na Štrasburk, nad ním je alegorické ztvárnění Agnus Dei (beránek Boží), který odpočívá na knize se sedmi pečetěmi.
Kniha obsahuje exlibris „Aus der Bücherei von Ludwig u. Marie Wolfrum, No 13/1“ a vlastnické poznámky s daty 1740, 1790, 1873 a 1898 (Wolfrum).
Na rozšíření a vývoji bible měly výrazný podíl její překlady. Velký počet katolických i nekatolických překladů do národních jazyků narostl obzvlášť během 16. století. Prvním úplným překladem bible do češtiny z původních jazyků, nikoli z latinské Vulgáty, byla šestidílná Bible česká neboli Kralická, která představuje v plném slova smyslu vrchol české reformace.
Vytištěna byla 1579–1594 v jihomoravských Kralicích, odkud také dostala svůj název. Z hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny ji přeložili překladatelé a teologové jednoty bratrské. Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav.
První vydání Bible kralické čítalo šest svazků, a to z důvodu rozsáhlých komentářů a vpisků. Jednosvazkové vydání, již bez komentářů, vyšlo v roce 1596. Poslední kralické vydání bylo tištěno roku 1613. Pro své slovesné kvality byla Bible kralická zařazena mezi kodifikační příručky humanistické češtiny. Udržovala českou řeč na výši přes období temna a úpadku v 17. a 18. století. Hluboce zasáhla také do náboženského a literárního světa na Slovensku, kde se v 19. století stala předlohou spisovného jazyka evangelíků, zvaného bibličtina.
V Severočeské vědecké knihovně je možné vedle jiných vydání Bible kralické prostudovat první díl unikátního bibliofilského vydání z roku 1936.
Bible, nejčtenější, nejpřekládanější a nejrozšířenější kniha světa, má mezi všemi knihami nezastupitelné místo. Nikoli neprávem se jí přezdívá Kniha knih. Je také nejčastěji opisovanou a vydávanou knihou. První tištěnou knihou vůbec byla Gutenbergova bible, tzv. 42řádková (B 42), která byla vydána 1454?–1455 v Mohuči. První český překlad bible z latinské Vulgáty vznikl kolem roku 1360 a první úplný překlad do češtiny z původních jazyků byl vytištěn 1579–1594 v Kralicích.
Bible obsahuje různý počet knih, např. protestantská vydání mají zpravidla 66 a katolická 72 knih. Křesťanskou bibli tvoří dva oddělené soubory knih. Starší a asi čtyřikrát rozsáhlejší hebrejský Starý zákon (10./9.–2. st. př. Kr.) je tvořen posvátnými texty judaismu. Mladší, křesťanský Nový zákon reflektující aramejsko-židovskou tradici (1.–2. st.) je věnován Ježíši Kristu, jeho učení a počátkům křesťanství.
Severočeská vědecká knihovna se může pyšnit mj. kapesním vydáním Biblí svaté, vydané roku 1913 v Třebíči. Svými rozměry 7 x 5 cm se řadí mezi její nejmenší knihy, které byly v běžném životě pravidelně používané a skutečně čtené.
Biblia pauperum Apocalypsis, unikátní iluminovaný rukopis na pergamenu z období pozdního středověku, vznikl kolem 1340/50 v benediktinském opatství sv. Petra a Pavla v Erfurtu. Představuje jedinečný exemplář tzv. „bible chudých“, které se užívalo ve středověku k názornému vyučování biblické dějepravy u dětí i u dospělých, konkrétně u těch, kteří neuměli číst. Odtud jméno „bible chudých“ – tedy chudých duchem.
Výmarský rukopis na 22 stranách zachycuje působivá velkoformátová vyobrazení Apokalypsy neboli Zjevení sv. Jana, poslední knihy Nového zákona. Fascinující biblické příběhy jsou vizualizovány expresivními iluminacemi vysoké kvality v jasných barvách, některé jsou zdobené zlatem. Rukopis zahrnuje široké spektrum fantaskních obrázků z knihy Zjevení – stvoření s více hlavami, draky plivající oheň, rytíře, anděly a démony a nakonec Boha jako Vykupitele i Spasitele. Skrze tyto děsivé obrazy lze nahlížet do rozmanitých světů apokalypsy. Miniatury jsou navíc doprovázeny několika nápisovými páskami (tzv. banderoly), které obsahují citace z knihy Zjevení.
V roce 1809 rukopis získala vévodská knihovna v německém Výmaru, dnešní Herzogin Anna Amalia Bibliothek.
Severočeská vědecká knihovna vlastní ve svém fondu faksimile tohoto historického klenotu 14. století. Právem jej lze zařadit mezi nejkrásnější knihy knihovny.
Významný francouzsko-americký ornitolog, přírodovědec a malíř John James Audubon se narodil roku 1785 v Saint-Domingue (dnešní Haiti) a do svých osmnácti let vyrůstal ve Francii. V roce 1803 emigroval do Spojených států, kde žil až do své smrti 27. ledna 1851. Již ve Francii se věnoval realistické kresbě a studiu ptáků a ani po emigraci do Ameriky se svého zájmu nevzdal. Tento geniální samouk za svůj život objevil a popsal celkem 25 nových ptačích druhů a 12 poddruhů. Význam jeho práce v daném oboru dokazuje i to, že jej citoval například Charles Darwin ve své knize O původu druhů.
Audubonovým životním dílem jsou Birds of America (Ptáci Ameriky). Tento nádherný obrazový atlas ptáků bývá dodnes považován za jednu z nejvýznamnějších ornitologických prací. Pro své umělecky velmi zdařilé a propracované ztvárnění ilustrací je skutečným skvostem. Obsahuje 437 akvarelů severoamerických ptáků v životní velikosti. V původním vydání (Havell edition) byly všechny ilustrace reprodukovány z ručně vytvářených mědirytů a kolorovány. Kompletní vydání, v němž je kromě ilustrací popsáno více než 700 ptačích druhů, se rozrostlo do čtyř rozměrných svazků (pro další vydání byl zmenšen formát a počet svazků se zvýšil na sedm). Financování díla zajistili předplatitelé, mezi něž patřil i anglický král Jiří IV. nebo vévoda Orleánský, budoucí francouzský král Ludvík Filip.
Severočeská vědecká knihovna má ve svém fondu dva svazky Audubonových Birds of America. Jde o faksimilia z let 1972 a 1973. Vedle toho, že ilustrace v knihách jsou skutečně velmi krásné, se mohou oba díly pochlubit tím, že patří mezi NEJ ústecké knihovny. Svou výškou a šířkou 100 x 68,5 cm se mezi sebou navzájem přetahují o první místo formátově největší knihy uložené ve fondu knihovny.
Dne 26. 11. 2020 byla vyhlášena ocenění Ministerstva kultury ČR „Knihovna roku 2020“. Smyslem ocenění je vyjádření veřejného uznání knihovnám, jejich pracovníkům i obcím za úsilí o rozvoj knihovnických služeb a čtenářství.
Hlavní cenu v kategorii „informační počin“ získala Městská knihovna v Praze za projekt CENTRAL jako rychlou centrální katalogizační službu, šetřící knihovnicím a knihovníkům čas, který mohou věnovat více svým čtenářům a čtenářkám. Zvláštní ocenění v této kategorii obdržela Městská knihovna Polička za projekt Centrum technického vzdělávání _Půda – moderní učebny pro zájmové vzdělávání v oblasti výuky digitálních technologií a jazyků s dobrou dostupností pro všechny.
Slavnostní ceremoniál spojený s předáním cen Knihovna roku 2020 byl z důvodu nepříznivé epidemiologické situace přesunut na rok 2021.
Blahopřejeme oceněným!
Zvláštní ocenění pro knihovnu v Kostomlatech pod Milešovkou
Máme velkou radost z toho, že jednou z oceněných je i knihovna „naše“ – a to Místní lidová knihovna Kostomlaty pod Milešovkou z Ústeckého kraje (region Teplice). Pro manžele Bláhovi, kteří knihovnu vedou, je to letos již druhé poděkování za jejich vynikající práci. V říjnu totiž do svých rukou převzali ocenění „Knihovník Ústeckého kraje 2020“.
Kostomlatská knihovna se za dlouhá léta svého působení stala pojmem, a to nejen v regionu Ústeckého kraje, ale postupně i z hlediska celostátního. Otevřená je nejen svým čtenářům a návštěvníkům, je také častým cílem cest knihovníků, místem, kde mohou získat inspiraci kolegové z Ústeckého kraje i z celé republiky.
Knihovnu střeží krásná čtenářka 🙂 Všechny fotografie by Jana Bednářová
Knihovna má velkou podporu od obce, která její současné podobě pomohla dát život. Od září 2019 knihovna sídlí v nově zrekonstruované budově Komunitního centra. Nachází se zde nejen moderně vybavená a prostorná knihovna, ale i klubovna a výtvarná dílna, včetně obdivuhodného zázemí.
V běžném provozu to v knihovně opravdu žije. Kostomlatští knihovníci, kteří jsou duší i srdcem knihovny, pravidelně organizují a pořádají tvořivé dílny, besedy se spisovateli, semináře, mezigenerační setkání, drakiády a další kulturní a komunitní akce.
Kostomlatské knihovně blahopřejeme a přejeme jí a jejím knihovníkům nadšení a elán do dalších let a spoustu spokojených čtenářů a návštěvníků.
Vůdčí osobnost české meziválečné avantgardy, estetik a teoretik, výtvarník, sociolog architektury, umělecký kritik a překladatel.
Narodil se 13. prosince 1900 v Praze. Základní školu absolvoval se svou o tři roky mladší sestrou Hanou v soukromí rodinné vily v Neveklově. Rodiče se snažili chránit své děti před vnějším světem, nechtíc však způsobili synovu pozdější plachost. Do kolektivu se začlenil až během středoškolského studia na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze. Po maturitě pak studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
V roce 1920 se stal zakládajícím členem Uměleckého svazu Devětsil (levicově orientovaný umělecký svaz, působící v letech 1920–1930, jeho členy byli Jan Werich, Jiří Voskovec, Jindřich Štýrský, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval a další). Byl tvůrcem jeho uměleckého programu – poetismu a šéfredaktorem a grafikem měsíčníku Revue Devětsilu.
V letech 1929–1930 působil jako hostující docent na výtvarné škole Bauhaus ve Výmaru. Tam poznal André Bretona, Le Corbusiéra, Paula Klee a další osobnosti, které pak na jeho pozvání přijeli vystavovat a přednášet do Prahy.
V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR a působil jako její mluvčí. Jako výtvarník se věnoval knižní grafice a typografii. Později tvořil obrazové básně, koláže a fotomontáže, které jsou dnes významnou součástí českého grafického designu.
Na konci třicátých let prožil osobní krizi a rozčarování. Začaly mu vadit poměry v SSSR, hlavně zasahování státní moci do kultury a stalinské procesy v Moskvě. Po roce 1948 se pak odmítl přizpůsobit tehdejší komunistické politice. Kvůli tomu mu bylo znemožněno publikovat, byl zcela izolován od kulturního života a vystaven neustálým útokům. Pracoval však dál, dokončil dva z plánovaného desetisvazkového díla Fenomenologie moderního umění (vyšly v roce 1966 pod názvem Vývojové proměny v umění) a vydával samizdatový sborník Znamení zvěrokruhu.
Celý život neúnavně propagoval nové umělecké směry – poetismus, magický realismus, konstruktivismus, surrealismus a ovlivnil tak architekturu, film, literaturu i výtvarné umění u nás. Zemřel 1. října 1951 na srdeční infarkt. Dlouhá léta se tradovalo, že spáchal sebevraždu skokem z okna, ale informace, kterou šířil francouzský básník André Breton, nebyla pravdivá.
Smutnou zajímavostí je, že krátce po tom co zemřel, si dobrovolně vzaly život i obě jeho osudové ženy. Životní družka, překladatelka Josefína Nevařilová i dlouholetá milenka Eva Ebertová. Nedokázaly si další život bez něj představit.
Z díla:
Studie
Svět, který se směje (1928)
Svět, který voní (1930)
Jarmark umění (1964)
Vědecké práce
Jan Zrzavý (1923)
Nejmenší byt (1932)
Architektura pravá a levá (1934)
Štýrský a Toyen (1938)
Vývojové proměny v umění (1966)
Použité zdroje:
Čtení o Karlu Teigovi: vize, realizace, divergence 1919-1938. Vydání první. Praha: Institut pro studium literatury, 2015, 207 s.
Víte, že k nejstarší české pedagogické literatuře patří rukopis z roku 1504 s příhodným názvem Urozeného pána pana Jana z Lobkovic na Hasištejně zpráva a naučení jeho synu Jaroslavovi o tom, co činiti a čeho nechati a kterak se pokud v čem zachovati má?
Na hradě Hasištejn u Kadaně jej napsal šlechtic a humanistický spisovatel Jan Hasištejnský z Lobkovic (1450–1517). Spis je sice jmenovitě adresován synovi, koncipován je však jako soubor životních pravidel a zásad každého správného aristokrata. Poplatný názorům 16. století autor v knize šlechtického syna nabádá, aby byl feudálním suverénem v panství i rodině, aby měl přesně vymezeny veškeré vztahy osobní i společenské, aby byl prozíravým hospodářem a při zachování vrchnostenského dekoru spravedlivým, dobrým a prostým člověkem. Kniha se stala pomůckou pro výchovu budoucích feudálů a byla čtena na českých hradech a zámcích.
O ženění a o
ženách, kterak se k ženě máš míti. Chcešli se ženiti, hleď
šlechetnosti a zachování rodičův, a žeň se ušima a ne očima, a raději kterouž
pojíti chceš, zvěz, a na místo přezvěz její obyčeje, než měj a ptej se na těch,
kdožby jejich obyčejův svědomi byli, aby se nezklamal, a v angelské
postavě aby sobě čerta nepojal. Neb ji nebudeš moci prodati a odbýti pojma ji, a jako koně šada koupě jej zase
prodati a nebo profrejmajčiti.
[…]
O dobromyslnosti. Buď dobromyslný, neb dobromyslnost zdraví člověku přidává a živnost, ale tak, aby byl s rozumem dobré mysli, totižto sobě bez škody, aby skrze dobrou mysl jiného svého dobrého a užitečného neopustil a nezanedbal.
[…]“
Jste-li zvědaví, jaké výchovné rady dostávali mladí čeští šlechtici v dobách dávných, vydejte se na historickou výpravu přímo k prameni – k naučení Hasištejnovu.
Ještě jednou sídlo urozeného pána, tentokráte v barvách. Zdroj: Wikimedia Commons
Další literatura:
FENCL, Jaroslav. Jan
Hasištejnský z Lobkovic. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1982.
FORST, Vladimír a Vladimír FORST. Lexikon české literatury: Osobnosti, díla, instituce. 2. [díl]. 2. svazek., K–L. Dodatky A–G. :. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. Dostupné také z: UCL
Úvodní obrázek – Jozef Simmler, Šlechtic s papouškem
Vážení a mílí čtenáři, přesto, že jsou dveře knihovny stále zavřené, za nimi se to hýbe jako v mraveništi. Nemeškáme a stále objednáváme knížky do všech oddělení knihovny. Oddělení doplňování a zpracování fondu plní svoji funkci na sto procent i v době, kdy na nás útočí záludný Covid19 přelétávající na kapénkách z hostitele na hostitele jako baron Prášil na dělové kouli.
V tomto regále čekají knížky na naše šikovné katalogizátor(k)y.
Samozřejmě při všech aktivitách oddělení dodržujeme všechna vládní nařízení a díky naší mravenčí královně Bc. Denise Szaffnerové se v důmyslně plánovaných službách a činnostech vlastně téměř nepotkáme. Jedni pro vás objednávají a zpracovávají knížky z domova, zatímco druzí třídí, polepují a balí knížky v kancelářích.
Takhle teď vypadají naše stoly.
Za dobu karantény přibyly ve fondu knihovny stovky knížek, které se již těší na hltající oči čtenářů. V předvánočním období je to vždy velký mumraj a nakladatelství se předhánějí ve vydávání. Je to pro nás nejkrásnější období roku, i když přináší nejvíce práce. Ale ta nás v našem oddělení baví a máme ji rádi. Jakmile skončí domácí vězení a kliky se pohnou, radost se z našich regálů rozletí vůkol svým čtenářům.
Nedávno jsem do fondu mimo spoustu jiných zakoupil i knihu od nakladatelství Phaidon. Neodolal jsem, protože jsem přeci jen knihovník. Jsou zde desítky a desítky děl od těch nejznámějších mistrů k těm méně známým. A všechna zobrazená plátna či instalace mají společné téma – KNIHA.
Můžeme se potěšit obrazem Dobrá kniha od Eugene Speichera kde dominuje nahá čtenářka. Mimochodem tohoto půvabného spojení je v knize povícero. Překvapí nás opice milující staré tisky a knihy od Jean-Siméon Chardina, nebo chvilka napětí mezi Christopherem Isherwoodem a Donem Bachardym od Davida Hockneyho. Máte-li rádi knihy a jste milovníci umění přijďte se pokochat do studovny výtvarného umění knížkou Reading art, art for book lovers.
Aktuální situace nechala náš program na startovní tiskařské čáře. Tak se alespoň podívejte a v krátkosti seznamte s osobností, kterou jsme pro vás připravili na listopad. Zůstaňte nám nakloněni, přejeme všem pevné zdraví.
Severočeská vědecká knihovna ve spolupráci s Ústeckým krajem a organizací SKIP od roku 2015 každoročně vyhlašuje soutěž KNIHOVNÍK ÚSTECKÉHO KRAJE.
V rámci soutěže se hodnotí činnost knihovníků v několika oblastech (mj. spolupráce s OÚ a dalšími organizacemi, propagace knihovny, prezentace knihovny na webu, rozsah služeb a komunitní aktivity, vzhled knihovny, zapojení do celostátních projektů, inovativní přístup, realizace aktivit na podporu čtenářství).
Ceny v soutěži Knihovník roku 2020 převzali do svých rukou Miroslav a Hana Bláhovi, Lenka Feiklová a Irena Čerychová. V zastoupení byla ocenění Ludmile Zavadilové a Janě Brejšové předána starostce obce Dolní Podluží Adéle Macháčkové a řediteli MěK Děčín Ladislavu Zoubkovi.
Do letošního 6. ročníku bylo nominováno 5 knihovníků. Krajská komise složená z metodiků a zástupce kraje navštívila všechny nominované knihovny, hodnotila činnost knihovníků podle podmínek soutěže a rozhodla o výsledku:
Na 1. místě se umístili manželé Hana a Miroslav Bláhovi z Místní knihovny Kostomlaty pod Milešovkou (region Teplice). Kostomlatská knihovna patří mezi nejlepší obecní knihovny v regionu a je držitelkou několika čestných uznání a ocenění. Zdejší knihovna díky manželům Bláhovým již řadu let přispívá ke kvalitě společenského a kulturního života v obci, úzce spolupracuje s místními spolky a institucemi a pro školy i veřejnost pořádá ohromné množství kulturních a společenských aktivit.
2. místo získala paní Ludmila Zavadilová z Obecní knihovny v Dolním Podluží (region Děčín – Varnsdorf), která svými aktivitami cílí nejen na dětské čtenáře a podporu čtenářství, ale úzce spolupracuje i s místními spolky a podílí se na kulturním dění v obci.
3. místo v soutěži Knihovník roku patří Ing. Lence Feiklové z Místní knihovny Siřejovice (region Litoměřice). Svou činností v knihovně se zaměřuje především na dětské čtenáře, učí je lásce ke knihám, rozvíjí jejich čtenářské dovednosti, ale i zručnost, tvořivost a fantazii při pořádání pravidelných dílniček.
Dále komise navrhla speciální ocenění: za dlouholetou a obětavou činnost v knihovně Janě Brejšové z Obecní knihovny ve Verneřicích (region Děčín) a za obětavou činnost v knihovně Ireně Čerychové z Obecní knihovny ve Velké Bukovině (region Děčín).
Předání ocenění proběhlo v komorním duchu dne 5. 10. 2020 v kavárně Knihomolka v Severočeské vědecké knihovně. Během večera mohli ocenění knihovníci zhlédnout výstavu Dvacet plus jedna: NEJ Severočeské vědecké knihovny připravenou k 75. výročí ústecké knihovny.
Ohlédneme-li se zpět za lidskými kroky a postupně probádáme ucelené epochy dějin, všimneme si, že každá doba s sebou přinesla kontroverzi. Ono je to vlastně logické, ale přeci jen, proč jsou některé věci takto označovány a jiné nikoli? Proč některá umělecká díla, vynálezy a lidské počiny mají tento štiplavý nádech?
Odpověď je nasnadě. Setkáme-li se s něčím novým, do té doby neznámým, může většinu lidí tato zkušenost šokovat. Vzbudí v ní vášně radosti nebo vášně nenávisti. Konzervativní společnost žije na klidném moři, kde každý mráček nedejbože vlnobití notně pročísne každodenní stereotyp. Do té chvíle neškodná rybička přijme vlastnosti žraloků a piraň a obuje se do příznivců protichůdného smýšlení. A předmět kontroverze ožívá. Po každé bouři přijde znovu smířlivé ticho a srdeční rytmus buněčného mnohoorganismu se dostane do normálu.
Při bližším zkoumání můžeme zjistit, že se frekvence kontroverzních událostí ve světě neustále zvyšuje. Než došlo k velkému třesku uplynulo jistě mnoho času. Střídání geologických období oddělují miliony let. Bitvy, revoluce, války, umělecké slohy, móda, zvyky, věty, myšlenky. Při sledování televizních zpráv se střídá jedna kontroverze za druhou. Člověk si i ve své vlastní hlavě odehrává soukromý Wimbledon. Svět se zrychluje jako lidský dech při orgasmu. Možná jsme na jeho prahu. A pak se moře vášní znovu uklidní nebo se vlije do propasti věčnosti.
Kniha, kterou bych vám chtěl představit, je plná podobných myšlenek. Je erupcí barev a představivosti. Je studnicí různorodosti lidských emocí. Vyvolává spoustu otázek a vzbuzuje pocity lásky i nenávisti jak k sobě, tak i vůči ostatním. Ve dvou dílech LaChapelle Lost + Found Part I a LaChapelle Good News Part II najdete spoustu známých osobností v netradičních záběrech světoznámého fotografa. Prohlédnete si továrny postavené z brček a natáček na vlasy nebo kompozice lidských těl v transcendentních obrazech. Přijďte se přesvědčit sami, co s vámi kniha Davida LaChapelle udělá.
Armada je druhý román Ernesta Clinea. Ten se poprvé objevil na scéně roku 2009 se svým nyní bestselllerovým debutem Ready Player One. Již první věta z knihy vás vtáhne doprostřed děje – do prolínající se směsi videoher a reality velmi podobné té naší.
Hlavním
hrdinou je osmnáctiletý Zackary Lightman, který tráví celé dny hraním své
nejoblíbenější hry jménem Armada a sní o fantastických událostech. Jednoho dne
mu taková fantastická událost v podobě mimozemské invaze zaklepe na dveře a on
zjistí, že Armada není pouhá videohra, že potrhlá konspirační teorie jeho dávno
mrtvého otce byla celou dobu správná a že má na záchranu světa velmi málo času.
Děj
mi ze začátku připadá poněkud zdlouhavý, ale pak nabere obrátky a plyne rychle.
Objeví se pár nečekaných zvratů a kliček, které obrátí vaše teorie naruby a
donutí vás začít přemýšlet o potencionálním konci znovu. Rozuzlení je vzhledem
k situaci zajímavé, i když v některých směrech malinko předvídatelné. Na konci
knihy jsem dostala odpověď na některé své otázky, zdaleka však ne na
všechny. Armada je bezpochyby méně známá
než Ready Player One, a skoro stejně tak poutavá.
Rudolf Jenatschke (1879-1947) se narodil v Neštěmicích do staré mlynářské rodiny. Neštěmice byly tehdy malou obcí a Rudolf musel spolu se svými deseti sourozenci docházet do školy v Mojžíři, roku 1891 jej pak rodiče poslali studovat na biskupské gymnázium v Bohosudově.
Po maturitě v roce 1899 se Rudolf stal
novicem v oseckém klášteře, ovšem vydržel zde jen rok, než se rozhodl stát
světským knězem. Po čtyři roky pak studoval v kněžském semináři v Litoměřicích
a v roce 1904 byl vysvěcen na kněze. Nato byl povolán do Krásné Lípy a
právě zde se mu poprvé dostal do rukou fotoaparát. Snímky, které s ním
zhotovil, byly natolik zdařilé, že je místní knihkupec odkoupil a použil k výrobě
pohlednic. S trochou nadsázky se dá říci, že od té doby Jenatschke
fotoaparát prakticky nedal z rukou.
Od roku 1907 působil Jenatschke jako
katecheta v Ústí nad Labem, trpěl však chronickou bronchitidou a po 20
letech byl kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu penzionován. Celou tu dobu se
vyjma duchovních záležitostí věnoval také své fotografické vášni a aktivně svým
přístrojem dokumentoval dění ve městě. Když byl v Ústí nad Labem roku 1909
založen Klub amatérských fotografů, stal se jeho členem a rok poté dokonce
vyhrál fotografickou soutěž.
Jenatschke však nefotil jen městský
život, ale také přírodní krásy svého širého kraje. Ať už pobýval kdekoli, vždy
jevil zájem o své okolí, mnoho jeho snímků tak vzniklo i v přírodě a na
venkově, například v Hřensku, Zubrnicích, Dolních Zálezlech, Lipové, pod
Milešovkou, na Kozím vrchu i jinde.
Mezi poslední Jenatscheho snímky z Ústí
nad Labem patří ty, na kterých zachytil katastrofické následky Druhé světové
války, třeba fotografie náletem poničeného interiéru kostela Nanebevzetí Penny
Marie. Pak přišel odsun Němců a v létě 1945 Jenatschke odešel do Českého
Bukova. Ani tam se mu však nedařilo dobře – strádal nedostatečnou stravou,
kterou jako Němec přídělem dostával, a jeho zdravotní stav se zhoršoval.
V září 1946 odešel do Reichenbachu, kde byl přijat mezi milosrdné bratry. Na
jaře 1947 se jeho stav mírně zlepšil a Jenatschke se tak opět mohl toulat
s fotoaparátem po okolí, těšil se také, že by roku 1950 mohl navštívit
Řím. Nebylo mu však přáno, v říjnu 1947 totiž v nemocnici v Řezně
zemřel.
Rudolf Jenatschke po sobě zanechal rozsáhlý fotografický materiál, který nám dnes poskytuje představu o tom, jak se u nás žilo v první polovině 20. století a jak tehdy náš kraj vypadal. Pokud byste si chtěli snímky tohoto vášnivého amatérského fotografa prohlédnout, můžete si v naší studovně prolistovat publikaci „Rudolf Jenatschke: kněz posedlý fotografií“, kterou loni vydalo Muzeum města Ústí nad Labem. A když už jsme u Muzea, tam si až do března 2021 můžete prohlédnout výstavu „Fotograf Rudolf Jenatschke“. Obojí stojí za to!
KAISER, Vladimír, KARLÍČEK, Petr a
PRECLÍK, Jiří. Rudolf Jenatschke: kněz
posedlý fotografií. Ústí nad Labem: statutární město Ústí nad Labem, 2019.
317 stran. Ústecká vlastivěda; sv. XIV. ISBN 978-80-86646-60-2.
Ve vesmíru mohou
fungovat miliony věcí, ale pokud je nepojmenujeme, tak o nich nevíme.
Slovo informace běžně používáme, narazíme na něj ve sdělovacích prostředcích, v odborné literatuře i v běžném rozhovoru s přáteli. Dalo by se říci, že s informací se potkáme na každém kroku a každý určitě ví, co znamená. Jako u jiných abstraktních pojmů ale není vůbec jednoduché pojem informace jednoznačně vysvětlit.
Schválně si to zkuste. Informace je… Je to těžké, že?
Informaci si představujeme různě. Na přesném významu pojmu informace se ani vědci neshodují. Dokonce v literatuře i na
internetu najdeme velké množství naprosto odlišných definic.
Knížku si můžete vypůjčit u nás v knihovně… /Foto Jana Bednářová/
Zeptala jsem se přátel, kolegů a známých a mezi jinými odpověďmi
zaznělo: informace je cokoli, co je zakódováno v datech, které je možné dát
do nějakého kontextu; přenos dat; nějaké sdělení; úbytek entropie nebo úbytek
možností; záleží na oboru; informace se předává komunikací; zpráva, která
přinese něco nového; informace jsou data s lidským vědomím; informace je
odpověď na otázku; informace je něco nového, co se dozvím; interpretace
nějakého oznámení; informace je znalost; odevzdávání a přijímání oznámení;
obsah toho, co si vyměním s vnějším světem; zpráva v novinách; obsah
knih…
Vidíte, že to vůbec není lehké. Odpovědí je spousta a u
každé najdeme alespoň část pravdy. Skoro bych se přidala slovy, že informace je
chaos.
Jak to je?
Ve středověké filozofii byl termín informace užíván ve smyslu „formulovat myšlenku“. Postupně se
význam měnil. Například se přes René Descarta a jeho „dávání formy hmotě“
posunul ke „komunikování něčeho k někomu“, což je dodnes hlavní známou
definicí ve společenských vědách. Ve 20. století se význam slova informace technizoval (definice
kybernetického pojmu informace). Objevil se nový přístup, který je založen na
pojetí informace jako „energie, která snižuje nebo odstraňuje neurčitost“ a
jehož chápání je vyvozeno z přírodních věd. Když se do problému více
ponoříme, brzy zjistíme, že každý vědní obor má k pojmu informace rozdílné
přístupy, různé definice a vysvětlení.
Není jednoduché se v tom vyznat a přiznejme si, stále
nic nevíme, ač odpověď máme na jazyku.
Jestli vás téma informací a informační vědy zajímá, rádi byste se dozvěděli více a ještě se pobavili, určitě si přečtěte knihu Informace – Historie. Teorie. Záplava (Argo / Dokořán, 2013) amerického spisovatele Jamese Gleicka, mj.autora oceňované knihy Chaos. Kniha se čte jedním dechem. Dozvíte se mnohé nejen o informacích, ale i o telekomunikaci, počítačích, genetice, spamu a memech, kompresi dat, „dálkové řeči“ afrických bubeníků, kvantové mechanice i šifrách, měření informací, náhodě a pravděpodobnosti a dalších zajímavých skutečnostech z oboru informační vědy. Také se na jejích stránkách setkáte se s řadou zajímavých osobností, s Charlesem Babbagem a Augustou Adou Byronovou, Kurtem Gödelem, Samuelem Morsem, Isaacem Newtonem, Bertrandem Russellem, Claudem Shannonem, Ervinem Schrödingerem, Alanem Turingem, Norbertem Wienerem a dalšími.
Možná na konci nezjistíte, co přesně je ta informace, ale určitě se dozvíte,
k čemu slouží a jaký význam má pro nás i pro vědu.
Když budete mít čas, napište nám svou definici slova
INFORMACE, ať už jste knihu četli, nebo se na ni zatím chystáte.
GLEICK, James. Informace: historie, teorie, záplava.
1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán Argo, 2013. 396 s. ISBN
978-80-7363-415-5.
Milí čtenáři, představujeme vám novou výroční zprávu naší knihovny. Dočtete se tu, co vše jsme pro vás připravili v loňském roce. A jako bonus si zkuste zasoutěžit. Tištěnou skládanku a soutěž si můžete vyzvednout na registracích.
Souhlas s použitím cookies
Tento web používá následující soubory cookies: funkční cookies (vždy) k zajištění správného fungování webu, analytické cookies (na základě souhlasu) k analýze návštěvnosti webu. Žádné z těchto cookies nelze použít k identifikaci konkrétní osoby.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
